To s kým v práci „pečete“ je důležitější, než si myslíte

Přemýšleli jste nad tím, jak vás ostatní kolegové vnímají v zaměstnání? Bylo by zajímavé se zamyslet, zda kvalita vaší odvedené práce záleží i na tom, co si o vás ostatní myslí. Realita je taková, že představy kolegů o vaší pracovní výkonnosti dost ovlivňuje to, co si o vaší osobě spíš myslí než to, jaký výkon doopravdy podáte. Většina lidí v kanceláři, ať už vědomě či nevědomě, vnímá mnoho situací. Od těch, s kým se stýkáte v kuchyňce až po to, jestli nemáte nepořádek na stole. I když to zní podezřívavě, je to prostě lidská přirozenost, soudit lidi kolem sebe. Zajímá vás, jaké signály posíláte svým kolegům vy? Zde jsou některé z nejčastějších situací.

Na kolikátou chodíte do práce?

Ve většině zaměstnání stále záleží na tom, kolik hodin tam strávíte. Pokud prcháte z práce jakmile odbije pátá hodina a ráno se doploužíte ke svému stolu lehce po desáté, riskujete, že budete v očích ostatních viděni jako ti, kteří do své práce asi nejsou moc zapálení. Studie dokonce ukazují, že i když máte pohyblivou pracovní dobu, vaši nadřízení očekávají práci v časy obvyklé a pokud si do zaměstnání chodíte na půl jedenáctou, předpokládají, že budete spíš celkově neefektivní a pasivní typ člověka. Dobrá zpráva je pouze pro ty, jejichž nadřízení jsou noční ptáci. Ti totiž chodí do práce také pozdě a navíc soudí ostatní podle sebe, takže u nich nehraje tato věci vlastně roli.

S kým se bavíte?

Nezáleží na tom, jak dobří jste pracovníci, pokud vaši nejlepší přátelé z celé kanceláře jsou ti největší povaleči a lenoši, kteří si stále akorát na něco stěžují. Ostatní si vás automaticky zařadí k pasivní skupince a už to na vás vrhá špatný stín. Jestli je to opravdu tak, nebo ne, je k diskuzi. Pravdou však je, že toto je běžné lidské vnímání. Samozřejmě, že je opak také pravdou. Pokud si budete rozumět s těmi aktivnějšími, ostatní vás budou také tak vnímat.

Jak se chováte na meetingu?

Ano, pokud jste jako zbytek průměrné populace, účastníte se týdně několika firemních debat a meetingů, kde máte ovšem problém s tím udržet otevřená víčka. Pokud jste současně stále tiší a nijak se neangažujete, mohou si kolegové myslet, že nemáte čím do konverzace přispět, nebo že vás to dokonce vůbec nezajímá. To se pak potvrdí už jen tím, že si po celou dobu hrajete s mobilem, odepisujete na emaily nebo civíte bez přestávky do svého notebooku. Není však také dobré být až přehnaně aktivní, skákat lidem do řeči a nenechat je domluvit. Našli jste se v některé situaci? Pokud ano, zkuste najít balanc.

Jak vypadá vaše pracovní plocha?

Stejně tak, jak vás ostatní soudí dle toho, jak jste se oblékli, také soudí dle toho, jaký máte (ne)pořádek na svém stole. Pokud je vaše pracovní deska bez jediné známky zútulnění (obrázky, talismany, fotky, osobní věci), může to dělat dojem, že se na svém místě nechcete moc dlouho zdržet. Samozřejmě se nepouštějte do extrémů a nenechávejte na stole až příliš intimní a osobní věci. Poslední věc – ten nepořádek, štosy lejster na které se práší a hrneček, kde se začíná po neumytém čaji dělat krásně barevná plíseň také není to pravé, ořechové.

Jaký máte vztah s nadřízenými? A ostatními?

To, jak jednáte se svým nadřízeným samozřejmě také ovlivňuje, jak vás ostatní vnímají. Bavíte se s ním v kamarádském tónu, nebo ho pomlouváte za zády? Cítíte se pokaždé nesvůj a tak podivně zamrzlý, když se bavíte s vaší vedoucí, nebo si u ní až moc šplháte? Další otázkou je, pokud máte hezký a idilický vztah s nadřízeným, chováte se pěkně i k ostatním nečlenům týmů? Jak jednáte s pošťačkou nebo vrátným? Jste na ně stejně milí, nebo je vnímáte jako něco míň, než jste vy sami? Nebuďte proto za „burana“ a respektujte nejenom své kolegy, ale všechna zaměstnání, se kterými v pracovním procesu přijdete do styku.

Jakým způsobem řešíte své prohřešky?

Občas je důležitější vědět, jak zvládnout chybu, kterou jste způsobili více, než ten prohřešek samotný. Nejhorší je dělat, že o ničem nevíte. Tajit před svým vedoucím vlastní chybu není moudré. Stejně se na to přijde a vy pak přijdete o důvěru, kterou ve vás měli. Pokud chybu přiznáte, ale řešíte jí pasivně bez jakékoliv snahy, není to také dobré řešení. Nejlepší cestou je vysvětlit, co se stalo, co jste udělali špatně a navrhnout řešení. Buďte zodpovědní a důvěryhodní. To se cení.

Zamysleli jste se nad tím, že tyto každodenní situace ovlivňují vaší osobní „vizitku“? Našli jste se tu? Jste se sebou a svým jednáním a chováním spokojeni? Pamatujte, že důležité je, aby bylo vše v rovnováze. Nezkoušejte chodit do extrémů a spíše se snažte vybalancovat. Vždyť o to se lidé snaží i v józe. Ta má na zmíněnou problematiku nepochybně efekt.