Meditace aneb všechno je to v hlavě
Musíme sedět rovně. // Musíme být uvolnění.
Musíme mít zavřené oči. // Musíme vyčistit hlavu.
A víte co? Nemusíme nic!
Už jste také slyšeli, co všechno musíme, abychom vůbec mohli začít meditovat? Představa meditace mě odradila hned po další informaci, co vše bych měla nejprve zvládnout, abych vůbec meditovat mohla. A teď přichází přiznání. Mě se vlastně ani nikdy pořádně meditovat nepodařilo. Ano, je to tak. Vypadá to, že zatím neumím meditovat!
Vás to ale může uklidnit. Všichni o tom sice mluví, ale zajímalo by mě, komu se to opravdu někdy povedlo. Kvalitně. Existuje celá řada technik, která by nás k meditaci měla dovést. Když si totiž na chvíli sednete a chcete být v klidu, zjistíte, že to vlastně vůbec nejde. Níže popíšu problémy, se kterými bojuji já. Možná se v nich také poznáte. Tak si ukážeme, co s nimi.
Nejdřív bychom si však měli říci, co pro nás meditace je. V moudrých knihách semůžeme dočíst moho věcí. Obecně se dá říci, že je to stažení pozornosti a smyslů dovnitř sebe sama, zklidnění myšlenek s cílem mít úplně prázdnou a čistou hlavu. Třešničkou na dortu by mělo být získání univerzálního poznání lidské existence, světa a vesmíru. Prozření. Ach! Zní to lákavě, že? Musíme na to však postupně.
- Soustředěnost.
Jdeme na to. Zaujmete si nějakou stabilní polohu. Zavřete si oči. Stále však cítíte, jak vám mozek pracuje na plné obrátky. Najednou začnete vnímat rušivé zvuky. Venku jedou popeláři. Ne a ne se pohnout. Za okny křičí dítě a sousedům štěká pes. Nic z toho neustává. Jak mám sakra v tomto prostředí meditovat?Místo přemýšlení nad tím: „Ježišimarja, to si nedaj ty lidi pokoj?! Proč zrovna teď?“, zkuste tyto ruchy pouze pojmenovat a nepřikládat jim žádnou váhu v koloběhu životních událostí. Řekněte si, že popeláři prostě jedou. Dítě pláče a pes štěká. Zkuste to přijmout tak, jak to je. Protože tyto skutečnosti stejně nezměníte. Ano, opravdu. A k čemu vám bude to, že si tím zkazíte náladu? Vůbec ne k dobru. Přijměte pouze rušivé informace a v hlavě si je zpracujte na bezvýznamné věci, které následně vypustíte ven.Nemůžeme nějakým kolečkem ztlumit, nebo vypnout svět kolem nás. Můžeme však začít příjímat věci takové, jaké jsou a nechat je být. Minimálně při naší meditaci. - Usínám...
Znám ten pocit moc dobře. A častokrát se mi to stalo. Lehla jsem si do shavasány (pozice mrtvoly), zavřela o či a za chviličku upadla do hlubokého spánku. Meditace však není spaní. Při spánku totiž nemáme pod kontrolou své tělo, což by se při meditaci dít nemělo. Pokud se vám toto děje, určitě zaujměte jinou polohu, ideálně v sedě. Druhá rada zní – možná máte nedostatek spánku, takže se pokuste déle spát 🙂 - Bolí to!
Když už sedíme, tak nás okamžitě začnou bolet záda. Člověk není zvyklý na dlouhodobé sezení na zemi. Jsme zdegenerovaní pohodlnými, avšak zkoucenými sedy na našich židlích, křeslech, stoličkách… Pokud tomu tak je, bude chvíli trvat, než si na to tělo opět zvykne. Ze začátku se můžete opřít o zeď, vypodložit si záda dekou, nebo se posadit na polštář/bolster a pomoct si tak. Není to rozodně ostuda. Navíc nás tyto bolístky a vjemy odvádí opět od stažení smyslů dovnitř! - Trošku nuda?
Každý, kdo s meditacemi začíná si určiě řekne, že tohle musí být „nuda“. Vždyť tam člověk „jenom sedí“! Ale je to tak? Vždyť meditace je více než sezení a „poflakování“! Pro mě je meditací klidně hraní na piano, pečení buchty nebo jízda na motorce. Meditace nemusí mít formu posedu. Zkuste se zamyslet nad tím, při jaké aktivitě jste naposledy úplně vypnuli takzvaně hlavu a jen si užívali jakéhosi „autopilota“, který řídil vaše tělo, ale mysle byla úplně někde jinde? Byla to dlouhá procházka? Nebo mytí nádobí?
Závěrem chci říci, že meditace nemusí mít jen tradiční formu. Představa polonahého jógína sedícího v lotosovém sedu prostě do 21.století bohužel nepasuje. Ať už jste kdekoli, meditovat můžete v jakékoli pozici a dokonce při nějaké fyzické aktivitě. Důležité je, netlačit se do toho. Nejde vám to? Soustředěnost tatam? Zkusíte to zítra. Zkoušejte, zkoušejte, po kratších časových úsecích. Uvidíte sami, jak vám to půjde. Buďte trpěliví, přijímejte věci tak, jak jsou a nestresujte se zbytečně (navíc když víte, že s tím nejde nic dělat). Nepřestávejte to ale zkoušet. Ono to totiž samo také nepřijde. Držím vám palce!